Lucie Bělohradská se narodila v Praze a po maturitě na gymnáziu odešla s režisérem Janem Grossmannem jako elévka-asistentka do chebského divadla a rok na to byla přijata na Divadelní fakultu Akademie múzických umění v Praze na katedru činoherního divadla, obor režie.
Po absolutoriu v roce 1980 dostala nabídku angažmá do Divadla Na zábradlí, kterou přijala. Asistovala režiséru Evaldu Schormovi a režírovala několik inscenací (Okudžava: Merci, Albee: Pobřeží, Gambaro: El Campo, Ibsen: Paní z moře). Současně autorsky i režijně spolupracovala s Divadlem v Řeznické (inscenace Zpráva pro pána, kterému nemá kdo psát, Kdo se skrývá za zdí) a v letech 1987–89 působila ve Volném sdružení režisérů (které spoluzaložila a v jehož rámci režírovala inscenaci Konec krále Filipa v divadle Rubín). V té době také začala spolupracovat s dalšími divadly, např. s divadlem DISK (1988 – vlastní adaptace Diderotovy Jeptišky), s libereckým Divadlem F. X. Šaldy (1989 – Rollandovi Vlci), krátce také působila v Městských divadlech pražských (inscenace hry J. Vostrého Lotos na mrazu). V letech 1990–1996 působila na Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU, kde pedagogicky vedla a připravila několik pozoruhodných titulů (Lorca: Láska dona Perlimplína,, Shaw: Androkles a lev, shakespearovská montáž textů nazvaná Hrůzy lásky u Shakespeara, Aristofanes: Lysistrata). Autorsky se podílela na dvou inscenacích Josefa Krofty uvedených v Ženevě (1993–1994).
Od roku 1997 začíná spolupracovat s Divadlem pod Palmovkou, kde režijně připravila inscenace Strinbergovy Slečny Julie(1997), Camusova Caliguly (1998, za titulní roli v této inscenaci získal Jiří Langmajer cenu Thálie pro mladého činoherce do 33 let), Anouilhovy Eurydiky (1999) a Sofoklova Oidipa vladaře (2002), který je na stále na repertoáru. V roce 2000 inscenovala ve Státní opeře Praha Lidský hlas F. Poulenca na text J. Cocteaua. Dále spolupracovala s Divadlem na Vinohradech, kde režírovala Albeeho Pobřeží(2004), Shakespearova Richarda II.(2006), s divadlem Viola, kde inscenovala jazzové monodrama Alessandra Baricca Novecento (Magické piano) s hudbou E. Viklického. David Prachař získal za hlavní roli v této inscenaci Cenu Thálie za rok 2006. V roce 2008 zde v české premiéře inscenuje hru M. Durasové Noc po rozvodu (Musica podruhé). Od roku 1998 spolupracuje s činohrou Národního divadla; pro Divadlo Kolowrat připravila několik inscenací – I. Bergman: Po zkoušce, 1998, P. Rut: Olga a ďábel,2001, E. O´Brienová Virginie, 2005 a B. Friel Listy důvěrné (Leoše Janáčka) v roce 2009, ve Stavovském divadle režírovala Williamsovo Sladké ptáče mládí (2009). Je též autorkou několika divadelních adaptací děl Dostojevského, Musseta, Diderota a Andersena.

Rozsáhlá je i její spolupráce s televizí, pro kterou napsala několik původních scénářů (např. Stopy ve skle, Sama uprostřed noci, Hra se smrtí) a režírovala řadu inscenací a televizních filmů (3x Samuel Beckett, Sartrovo S vyloučením veřejnosti, Fischerové Andělský smích, Lawrencova a Vernerova Lišáka, Knitlové Specialitu šéfkuchaře  a Vrah jsi ty, Konečné Nekonečná neděle a další). V roce 2009 režírovala televizní film Archiv, za nějž získala Lucie Bělohradská v roce 2010 prestižní Cenu Elsa a se kterým se České televizi podařilo po 6 letech dostat do finále soutěže na jednom z nejprestižnějších televizních festivalů v Biarritzu, kde získal František Němec získal Grand Prix za hlavní roli.

Pro Letní shakespearovské slavnosti na Pražském hradě inscenovala Hamleta (2003) s Jiřím Langmajerem v hlavní roli a v roce 2010 Jindřicha IV. 

V roce 1996 vyšla v nakladatelství Paseka její povídková knížka Milostná vraždění.